Po staletí lidé věřili, že z panenek vyzařuje svatost a mana - děsivý a mocný duch, který vládne lidem a mění jejich duši. Panenka představuje instinktivní životní sílu, která je jak divoká, tak vytrvalá. Některé se používají při obřadech, rituálech, jako talisman vlastní moci, v královských rodinách se dávaly panenky darem od pradávna jako symbol dobré vůle. Po celém světě jsou v kostelích svaté panenky, které jsou pravidelně oblékány, koupány a krmeny, ale jsou také brány na procházku, aby mohly spatřit, v jakém stavu jsou pole a lidé a na základě toho potom za lidi jednat s nebesy.
Panenka je příbuzná symbolům skřítka, elfa, víly a trpaslíka. Ti v pohádkách představují odhalení hluboké moudrosti. Jsou to stvoření, která konají chytrou vnitřní práci, která je neúnavná. Duše pracuje, i když spíme, obzvláště když spíme.
Panenka představuje vnitřního ducha nás žen; hlas vnitřního přesvědčení, vnitřního poznání a vnitřního vědomí. Panenka je jako malý ptáček v pohádkách, který se objeví a šeptá do ucha hrdinky, odhalí skryté nebezpečí a napoví, jak s ním naložit.
A když jste dočetli až sem, je jasné, že byste měli dostat možnost mít takovu panenku, jakou si pro sebe vysníte.

......................rodačka z Kutné Hory, v současné době česká panenkářka, která se pravidelně účastní mezinárodních výstav Doll Prague, kde se pravidelné schází umělci, profesionálové a amatéři z celého světa.
Kreativní tvorba jí velmi ovlivňovala už od dětství, nejprve v oblasti kultury a divadla, posléze literatura a poezie za které získala nemalé ocenění. Cesta k panenkám byla v té době ještě ale velmi zdlouhavá.
Věnovala se se svým manželem převážně výchově svých synů a na nějaké kreativní tvoření moc prostoru nezbývalo. Teprve až děti vylétly z hnízda, cesta věnovat se sobě a kreativní tvorbě byla otevřená.
V průběhu několika let vyzkoušela různé techniky - keramiku, hedvábí, malba olejem, pastelem, pletení, háčkování, atd,....ale pořád cítila, že to není to pravé, kde by se mohla plně realizovat. Neznamenalo to, ale ztrátu času, veškeré naučené techniky se jí v budoucnu velmi hodily.
Její první návštěva panenek ve Zruči nad Sázavou jí otevřela bránu do dětství. Začala nejprve textilními, jednoduchými panenkami, technika nebyla sice vypilovaná, ale to nebylo v té době důležité. Důležité byl čas a úžasná relaxace s tím spojená.
Mezi další tvorbu se zařadily panenky "Reborn" kterým se věnovala. Po nějakém čase ale zjistila, že chce jít svojí vlastní cestou od začátku do konce a mít svůj vlastní rukopis.
A tak začal boj prací pokus - omyl, neustálé zkoušení, znovu a znovu, videa, kurzy, literatura, atd. Uvědomila si, že bez svého "učitele" bude cesta hodně těžká a dlouhá a že je nutné načerpat zkušenosti od profesionálů a zkušenějších autorek. Významným kurzem byl pobyt u české panenkářky žijící v Německu paní Anny Šlesinger. Zde prošla výrobou porcelánových panenek, včetně výroby forem, oděvů, historie a samozřejmě i fíglů při výrobě použitých.
Po návratu z Německa měla v sobě tolik nápadů, že to prostě muselo "začít". Hledala nejvhodnější materiál, techniku, učila se modelovat a dělat kostru, sbírala umělecké know-how od zkušenějších panenkářek a budovala tak svůj vlastní svět dětství. Zároveň začala sbírat "panenky z popelnic" jak je nazývá, které se snaží citlivým ypůsobem zachránit a vdechnout jim zpět jejich život, historii a původ.
Je stále se co učit, co zdokonalovat a hledat nové výzvy.
Každá panenka kterou vyrobí je tvořena s duší, která nese obrázek jejího vnitřního já.
.